Mdlý, lásko, já se tebou k CNOSTI zvedám,

Mdlý, lásko, já se tebou k CNOSTI zvedám,

jež pravda, čin, co vím a cítím říci,

v zrak životu zřít, lidem, nejen vědám,

v pěst sevřít skutečnost, ač milující.

O z lásky radost tvůrčí, síla prýští,

ať obřadnostem žehná, přepych světí,

ať genij muž z mlh za vidinou v příští,

či žena zpět k ní do pohádek letí.

O láska nevlastní a nenásilní,

v jas slunce hádanka jí sebe těžší

se mění, manželství co vraždí, smilní.

Tvůj, lásko, zjev mně života řád řeší.