Mé blaho.

Ať si jiní tučné kvasy,

hru a spolky milují,

ať si jiní po vše časy

v jídle, v pití libují:

tohoť já jim nezávidím,

říci však se nezastydím,

že mi kniha jediná

nade vše jest milená.

Ať si jiní v radování

dnem a nocí plesají,

ať si v skvostném hodování

hojností oplývají:

tohoť já jim nezávidím,

říci však se nezastydím,

že jest moje blažení

z jedné knihy učení.

Ať si jiní rozkoš skvělou

nade vše vynášejí,

ať si třeba stříbrem stelou,

zlatem se pokrývají:

tohoť já jim nezávidím,

říci však se nezastydím,

že má radost jediná

jest jen kniha zděděná.

Kniha česká, v níž je krásné

řeči poklad uschován,

kniha slávská, v níž jest jasné

pravdy květ zaznamenán,

z níž nabývám poučení

a v dobách všech potěšení:

v knize této zděděné

jediné jest blaho mé.

S ní se kochám jak s milenkou,

s ní má duše obcuje,

s ní co pravdy se studénkou

mysl má se zvlažuje;

v ní co v svědku časů dávných

život ctím praotců slavných:

v knize této zděděné

jediné jest blaho mé!