MÉ ČECHY

Jak pohár vyhloubený v zkamenělých věcích

pln rudé budoucnosti jste až po okraj,

pln vůně železa po bojechtivých předcích

zní písní v hradbách prahor bitev báj.

Ten pohár, plněný všech krví starým vínem

a s žlučemi všech plemen smíšeným,

byl tobě kolébkou, mateřským klínem,

i k novým životům hřbitovem vzkříšeným.

Je plná střepů z dávných hostin hlína,

pod pluhem skřípe zkamenělý hnát.

A na dně znějí zvony jako kovadlina,

do které buší staré víry mlat.

Hrdličky cukrují na selských lomenicích

v černého kalicha mystickém znamení.

A těžké sny těch mrtvých v zemi spících

šeptají studánky, jež v lukách pramení.

A chceš-li znáti tajemství té země,

jak ze sna vzkřikni, můrou trýzněný.

Tu černá noc zaduní přetajemně

a sladká píseň skane z temné ozvěny.

A ústa uslyšíš, jež zvadla němá,

trysk srdcí divých, vášní řičících.

A volby není mezi těma dvěma,

mají-li Čechy zpívat v písních tvých.