Mé dítě.

Když první hvězda zaplane

na dálném nebes blankytu,

já k ňadru tisknu hlavu tvou,

v sen kolébám tě písní svou,

mé dítě!

Když měsíc s nebes vysoka

nám stříbro lije do oken,

v tvůj tichý sen v mém náručí

jen písně šepot zazvučí,

mé dítě!

Když půlnoc černých stínů tmou

kol všecko halí v těžký sen,

zas uspává tě píseň má

láskou a štěstím svěcená,

mé dítě!

Když hvězdy blednou na nebi,

tvou naposled ozlatí skráň,

sníš v loktech matky sladký sen,

mé písně hlas tě střeže jen,

mé dítě!

Když východ v růžích červánků

se zardí jasným purpurem,

mé kolébavky tichý šum

se pojí ku tvým měkkým snům,

mé dítě!

A první slunka paprslek

když zahraje ti na líčku,

já ještě v náručí tě mám

a v sen tě písní kolébám,

mé dítě!