Mé dívce.

Vonný dech-li rosa mezi spánek

jarním jitrem na květ rozsívá,

čili růži vábivý červánek

ze sna budí, nachem odívá,

neb-li slunko mladé leskem časným

tisícerý život otvírá –

lká mi srdce v hloubce bolem hlasným:

„víc mi byla, víc ta láska tvá!“

Byla – byla! a proč není více?

Ty jsi řekla – marná touha má!

v srdci jednom bolů na tisíce,

dívko má! to láska teď je tvá!