Mé jaro

Jaro se u mne zrána

jen na skok stavilo,

že otevřena brána,

mi vlídně pravilo.

Děkuji, rajské dítě,

má cesta není tvá!

Já vidím – úzkost cítě –

už branku hřbitova.

Voď jiné branou zlatou,

kam mne jsi zvalo kdys –

i jim se cesty zmatou,

Severní hrozí mys!

Však nad mrazivým mysem

já vidím hořet zář,

v ní slavným kyne rysem

slitovné Lásky tvář...