Mé jaro přichází.

Zas tichý večer v písních pluje

a nebe zlaté hvězdy tká,

rosička z listí vyskakuje

a spánek padá na kvítka.

A podoby dvě z lodi klínu

se v lesku vodním obrazí –

slyš, tichý šepot po leknínu:

to jaro přichází!

A jednu bytosť, duše obě,

v dál teplý vánek unáší;

ach v době této cítí v sobě

své lásky báseň nejkrasší!

Mé oko bloudí vodní plání –

jim není v cestě nesnází;

a slyš to vlnek šepotání –

to jaro přichází!

I stápím zrak v ta nitra svěží

a plesám znova omládlý –

ach v každém moje srdce leží,

můj vlastní duch se zrcadlí!

A přece v očích kvetou slzy,

ti snové temní, neblazí – –

však usnouti jim opět brzy:

mé jaro přichází!