Mé království.

Znáš tiché Údolí, kde nad stajeným lesů pláčem

vášnivý reflex zapadajícího slunce hrá?

Jsou dálky zamlklé... jen mezi stíny stromů

se někdy vzdušné zjevy dívčí kmitnou...

pak vlažným vzduchem hlas Boha Myšlénkou k srdci promlouvá...

Toť mé je Království! A šťasten jsem, že v těchto končinách

se dosud nikdy půda nezachvěla

pod lůzy písní zvířeckou, již z cizích Území

sem slyším časem zaznívat v stlumených ozvěnách...