Mé milce.

Klidně ve poupěti

růže odpočívá,

klidně ve douběti

lístek se zachvívá,

klidně v lidské hlavě

myšlenek dlí roje,

klidně v srdci hravě

láska skrývá zdroje –

klidně až pak náhle

k životu se vzchopí,

a to nedosáhlé

štěstí lásky chopí.

V mém srdci též dlela,

anděli můj milý,

ranilať ho střela

Amora v té chvíli:

pro tebe jen plane,

pro tebe chce zoufat,

a rci, co se stane,

zdali může doufat?

Zda by mohlo dojít

úplného štěstí,

může nadějí se kojit,

k oltáři Tě vésti!