Mé Muse.

Ty Muso moje milená,

jak lituji já Tebe,

že Tě takému chuďasu

za družku dalo nebe.

Ty šepceš písně nadšené

v churavou duši moji

a ona s hněvem odseká:

„jdi – nech mne na pokoji!“

A péro mé když píseň Tvou

na bledou blánu píše,

tuť místo Tvého nadšení

z ní hlad a bída dýše.

Ni lad, ni sklad, ni citů vzlet

nedlí víc v písni chudé,

a někdo-li ji zapěje,

jen prázné „ach“ z ní zbude.

Již odpusť, Muso, brkům těm,

jež kazí píseň Tvoji;

jsouť z perutí, jež zpěvu bůh

dal Rosinantě mojí.