Mé orné půdy každý hon...

Mé orné půdy každý hon,

mi patří zem jak dubu,

a držím se jí jako on

vzdor psotám, časů zubu.

Věkovitými kořeny

a pevně každým svazem

a mé jsou i ty kameny,

pro něž se shýbám na zem.

Ji nevezme, dokud jsem živ,

mi nikdo z tvrdých dlaní;

mne topor musí sklátit dřív’ –

a ještě padnu na ni!