MÉ PALMY.

Ten zahradníček ze zámku

(by svoji přízeň ukázal mi)

dnes na nový rok pod večer

dvě mladinké mi poslal palmy.

Poslík je k dveřím postavil.

Tak sirotinky tiše stály

a tlačily se k sobě blíž,

jak vzhlédnout, mluvit by se bály.

Jen pojďte dále, milounké!

nic, krásné, nebojte se u mne,

zde budu hřát a zkrápět vás,

nechť venku sníh a vichry šumné.

Zde budu hráť a zpívať vám

ty písně žhavé z jihů smavých,

vy duši mou tam zaneste

na vějířích svých kolébavých!

A ony jenom oknem ven,

v dál pořád hledí v toužné nudě.

Můj Bože – zpěv – a sen – a den

však co to platno – v cizí půdě!