Mé písně.

O nocích, plných tuch a vášní lásky

nižádná píseň nezní z lyry mé,

na děv rty rudé nezřím, zlaté vlásky,

ani na barvy nebes hýřivé.

Kam jdu – vždy jdu po těžké černé zemi,

napité krví, vzdechy bratrů mých,

a kde hněv hledám, najdu jen strach němý

a všude provází mne zpupný smích.

Oh, lyru slabou chtěl bych složit stranou

a polnic hlas na poplach nechat znít,

šlapané lidství vzbudit jednou ranou,

s tyrany svými naposled se bít!