Mé písně.

Já sbírám ty drobty poesie,

jež v skutečnu najdu rozseté:

spojíc s nimi mládí illusie

protkávám si žití děvčete.

Sporé jenom, sporé drobty její,

mezi pískem málo zlatých zrn,

zřídka v rumu drahokamy tlejí –

málo jenom růží – mnohý trn.

Přec je sbírám: nechť úsměšek skáče

kol rtů mnohých – to mne nemate,

těch dnů mládí, těch dnů smíchu, pláče

zpoměnky si skládám květnaté.

Až se na života žhavém palu

peruť ducha mého rozplyne,

zbudou mi z všech mládí ideálů

písně mé – ohlasy jediné.