Mé písně.

Oj, nemohu, přátelé, pochopiť,

co velký duch, síla je tvůrčí,

však tuším, co každý strom šelestí,

co stříbrný potůček zurčí!

Co skřivánek švitoří ve výši

i růže co vydychne luzná;

a toho že slabou jen ozvěnou,

to píseň má radostně uzná.

Vždyť každá se ze srdce dobývá,

jak pramének ze skalky světlý:

dnes paprsky – bědy ho vypráhnou,

by zejtra v něm perlami květly.

A každá se ze srdce dobývá,

jak ohníček z dýmu kdy blýskne,

vždy trochu si zateskní, zapláče,

však za chvilku opět juž výskne.