MÉ PŘÁNÍ JEDINÉ.

Kéž byl bych orlem perutým

a mohl černou, širou zemi

s touhami svými a sny všemi,

i hřmějícího oceánu valy,

rozletem jedním přeletět,

a v cizích vlastech zapomnít své žaly!

Kéž tam bych mohl zaletět

a svoje touhy se sny spřádat,

kde Carlyle musil trpět, strádat,

kde Keats a Shelley zpěvy z lyry loudil,

„Ztracený Ráj“ kde Milton pěl,

a Byron na pobřeží moře bloudil!

Kéž moh bych mrtvé srdce své

u proudů Golfských budit k žití,

na březích moře nové dumy sníti,

pak jistě bol a smutky mé by klesly

do okeánu modře tmavých vln,

však k Slunci by se moje Písně vznesly!