MÉ PŘESVĚDČENÍ.

Ne v pravo, v levo, v tajné hloubi,

ni v nedohledných vyšinách –

náš osud v nás se, s námi snoubí,

jen náš je krb, jen náš je práh!

A tam buď světlo, pravda, síla

vždy bez cetek a bez smetí;

byť slza práh kdys porosila,

tím víc jej pro nás posvětí.

Tak mezi námi. Ale cizí

ať s úctou vždycky zaklepe,

a ne-li –: otrok nevyklízí,

pak mužem být je nejlépe!

A políbit se doma svorně

a „jak a co?“ se tam těch ptát,

a s násilím pak bít se vzdorně –

vždyť bylo to zde tolikrát!