MÉ PRVNÍ KNIZE BÁSNÍ.

JE tomu třicet let,

co poslal jsem tě v svět,

má první kniho písní. –

Já tenkrát jsem se ptal,

jak půjdu žitím dál,

má ruka nesmělá

co ještě udělá,

co srdce ještě vysní?

Přes pásma modrých hor

z obzoru za obzor

jsem dál spěl; – co mne potká?

kde radost u mety

mi vyjde v ústrety,

kde žalost z úbočí

mi cestu zaskočí

a hruď mi protká?

Teď tmí se okolí; –

na slzná údolí

a na ty vrchy hoře

jak ohlížím se zpět,

mé srdce jen se ptá:

proč spatřili jsme svět,

má kniho, ty i já. –