Mé rozechvěné srdce vzlyká...

By Adolf Heyduk

Mé rozechvěné srdce vzlyká,

to věru cigánovo není,

ej, pomohly by nůž a dýka

snad srdci tomu k ukojení.

Snad pomohlo by srdci tomu,

bych vyjechal si na koníku,

a v lesa tmavém pološeru

kdes kšticí uvíz’na kloníku.

Leč nejlíp pomohlo by asi

od sterých trampot mi a želů,

kdy uškrtit bych mohl denně

jen sto svých věčných týratelů.