Mé šaty barvy poupat jabloňových,

Mé šaty barvy poupat jabloňových,

průsvitné šatečky ve větru vzduté,

zas vidím vás při chůzi vítězné

toho dne lásky, kdy nedotknuté

jak závoj nevěstin a líbezné

jak úsměv nevinný, jsem nesla vás

s ozdobou vonnou květů jasmínových.

Jak v kleci pták se schoulí v dřímotě,

by o písni, již za dne zpíval, snil,

v záhybech vašich v skříně temnotě

je uvězněno kouzlo toho dne,

jenž největším mne blahem naplnil.

Za jitra pták zas k písni procitne,

načechrá křídla, tílko v pohybu

se octne bezděčném a ptačí tvar

z klubíčka peří život vybaví.

Než schoulen dál do vašich záhybů

sen zůstane a život nevpraví

již pohybem se do růžových par.

Krajková křídla, vzdutá jásotem

kdys lásky, v kleci temné skříně splihnou

a hedvábným nezazní šepotem

sukénka v chůzi. V záhybech se mihnou

vybledlé barvy, aby krásy zmar

jen připomněly očím, které zjihnou.