Mé srdce bdí.

Já spím – však srdce moje bdí a v pláči

u Tvého prahu bloudí v toužení,

mdlé vůní myrrhy, která po kmeni

se v zlatých kapkách vráskou stromu vláčí;

po luny paprscích se vznáší, kráčí,

vždy výš, jak roste jeho nadšení,

u nohou Tvých jak děcko šťastné sní

a slzami je smývá, smáčí.

Ty k němu níž se skláníš ve úsměvu

a na rtech Tvých je tolik hudby, zpěvu

a tolik záře v obličeji Tvém,

že v opojení k zemi zpět se vrací

a bouř ať žitím zmítá, naděj kácí,

v té zpomínce mu život – sladkým snem.