Mé srdce bolem bylo rozerváno.

Mé srdce bolem bylo rozerváno.

V mé duši teskno, každá myšlénka

přežitých strastí živá pomněnka.

Den klonil se; já prosila jsem boha,

by věčného mi klidu bylo dáno,

by nikdy více moje slabá noha,

by nikdy více moje choré oko

se nevrátily v klamné světa víry,

neb žal v mém srdci vězel přehluboko. –

Tu přítel můj se hravě chopil lyry

a píseň pěl při bledém luny svitu

o žití hvězdě, – lásky libém citu,

a přítel můj, ověnčiv mojí skrání,

pěl „Dobrou noc“ mi v blahém usmívání.