Mé srdce...

Mé srdce plno starosti a bolu

ve tmavé sluji svoje štěstí skrývá,

a vždycky, když se nad údolím stmívá,

tu vyjdeme si na paseku spolu.

Mé krásné srdce třetí rok už stůně

a z okna hledí: odkvetly již sady,

a siným oknem plují ze zahrady

v oblacích bledých opojivé vůně.

Tu šťastno je a v podvečerní chvíli

u okna sedá, aby mohlo sníti,

by mohlo mezi haluzemi zříti

na černém nebi měsíc mdlý a bílý.