Mé srdce hoří jako večer ten –

Mé srdce hoří jako večer ten –

na oblak soumrak svál své rudé kvítí –

jak žhavé ohně, rudá pochodeň

mé touhy vřelé na západě svítí.

Vše hoří kolem. Hory, strom a peň,

na poplach slyším zvony věží bíti,

pták nad jezerem lká, byl vyplašen –

květ s nebe padá, obloha se řítí.

A požár v srdci zvolna uhasíná...

Stín do kraje se vkrádá, mizí den,

nad horským štítem vzchází luna siná.

Noc vlídná svívá rosu na mé rány,

mé slzy stírá, víčka hladí sen –

zvon v duši pláče... zazvučely hrany.