Mé srdce stiš se.

Mé srdce stiš se! – Jako vodopád,

jenž z šedých padna skal se rozstřik v nic,

tak rozletí se upomínky Tvé,

kterých teď chováš srdce na tisíc.

Na zemi, kterou zasypali hrob

ti lidé zlí, jimž slza tekla v líc,

zas pažit bujný květy vyžene,

mrtvoly nikdo nevzpomene víc.

Toť osud hvězd, vyšlých hned (z pod večer!) –

Sotva že svět uspává čírá noc,

již zajdou za obzor – – Mé srdce mlč,

snad brzy svadne upomínek moc!