Mé stanze láska kliž v svor, plam

Mé stanze láska kliž v svor, plam

oběti Gygu v altár zažíhám

a rhetoriky bojujte mé blesky,

trópy a střely z toulu himerského.

Však Ares-Pothos z muže dýchá kého,

též hrot skloň před ním v uklidnění.

Pomněme, nepřemožným tři sta v vření

byl milujících chór kdys Théb, v tub vřesky

cohorta od Leuctry, sváteční háv

již orodovali blíž stupně v mrav

prv stupně Cypru děcka. Dáno z všeho

zda všem, ať dómy klenou, staví,

leč světy budují ať, kému slávy

héru výtvarnosti přáno, byť sbled’ v sled z navy.

Duch hloubá víc, budovy té zdravý

zda projectantem, inveniorem jak

kdys, architektem, mechanikem bude však.

Čím Jakoba schod, Babel žehravosti

kdys, touhy zvůle, snahy ve rozpak

liché v obdobu uranské kdys v zlosti

praéry revalage Haemu. Ssytí

leč milující duch se v snaze v zbytí,

čím Potha vznět a ples. V tom rovnováha

v aeolské břímě, po páce že sahá,

dlátě či hrotu, kde úvaha zdráhá

se v posud, střízlivost měří a – váhá.