Mé štěstí jako zlatý pták.

Mé štěstí jako zlatý pták

mi uletělo v taji,

já zašel v říši pohádek,

zdaž tam ho neskrývají.

Tam ptal jsem se jich: Štěstí mé

či neshledli jste tady?

a zvučný smích jak zvonků hlas

mi v odvět zazněl všady:

Dost štěstí tady skrývají

kouzelné naše hrady,

však lidské štěstí, bláhový,

to ztěžka najdeš tady!

A nejvíc dívka čarovná

se smála mezi všemi,

i chopila mne za ruku:

„Pojď, navraťme se k zemi!

Snad tam tvé štěstí najdeme,“

dí dál ta zlatovláska.

A dím: Kdo jsi, má vůdkyně? –

i usmála se: – „Láska!“