Mé všecko.

Já nemám skvostné paláce,

korunu třpytnou na skráni;

mám jenom modro blankytu

a hrstku fial ve dlani.

Mně neznámý je vášně žár,

mé duše klid on netrudí; –

mám jenom v hrdle písně zvuk

a rudou růži na hrudi.

Já nemám zlatých šperků řad,

tak chladnou nechci okrasu; –

mám jenom úsměv na retu

a bílý jasmín ve vlasu.

Já nemám matný perel třpyt,

ni jasnou záři smaragdů, –

mám jenom drobných slzí proud

a konvalinky na ňadru.

Já nemám touhy oblačné,

svých snů se dávno vzdala jsem;

mám jenom lásku ku práci,

a modrý šeřík za pasem.

Já nemám dlouhý přátel řad,

samota nic mne nemučí,

vždyť za všecko mám děti své

a plno květů v náručí.