MÉ VYZNÁNÍ.

Z těch nejsem, kdo ctí Boha fanfárami,

vířením kotlů, střelbou ze hmoždířů;

bigotní celování škapulířů,

slov prázdné mumlání se hříchem zdá mi.

Ať jiní v dusné utíkají chrámy,

smekají pokrytecky u arkýřů,

mně chrámem nebetyčných prapilířů

je celý nekonečný vesmír samý.

V něm svému Tvůrci srdce mé se vzdává,

v oddychu polí, v lesů zadumání,

hor na výšinách Jeho blízkost tuší.

Kde nejhlubší se ticho k zemi sklání,

mně nejvelebněj roste Jeho sláva –

a Jeho dobroty mám plnou duši.