Mé zahrady zapadlý skrytý kout

Mé zahrady zapadlý skrytý kout

tak útulný je, tak je plný vnad,

že nevyrovná se mu žádný sad,

byť sebe pyšnějším chtěl jménem slout.

Svým klidným dechem láme kruhy pout

a nepřístupný jest jak pevný hrad,

i nedůtklivé citlivosti had

již na prahu si musí ulehnout.

Kol kolem pěšina jak bílá stuha

se vine mezi stromy mezi keři,

ob záhon vústí do ní stezka druhá

jak myšlenka se do myšlenky tratí,

až v stínech večera a ve snů šeři

již jednotlivé nelze rozeznati.