MECH DO OKEN!

Mech do oken!

Mech do oken!

Tak slýchám den co den,

když plným trhem ráno kráčím v spěchu.

Ó, pojďte, kupte do oken si mechu!

Tak dětí hlas zní v ranní mráz

a doprovází nás.

Jsou choré, bosé – vítr kolem kvílí,

a prvně napad’ sníh dnes krásně bílý.

Mech do oken!

Mech do oken,

ať dusí větru sten,

ať vaše jizba teplem vlídným dýše!

Hle, skřehlé dítě ruce spjalo tiše.

A jejich šat zřím polétat

a pronikat jím chlad,

je v ruce zebe stále bolestněji,

a děti se jak lístky stromů chvějí.

Mech do oken!

Mech do oken!

Ať u vánoční den

v něm Betlém s hvězdou, pastýř s ovečkami,

ať nad svými jste dětmi šťastni sami!

A zář a klid a štěstí svit

jim líčkem nezakmit’;

jich oči hasnou, v nožkách slábnou síly...

Dnes prvně napad’ sníh tak krásně bílý.