MECH.

Ty, hochu bledý, dumavý,

marného snění nech

a nechoď jenom do lesa,

sic zavede tě mech.

Již v mechu leží – – letí duch

ve prostor daleký,

ó, kdo si s mechem začíná,

je ztracen na věky.

Mech šeptal mu to do uší,

na papír psal to jen;

mech kloudného nic nešeptá,

jen báj a klam a sen – –

On psal a psal a svět se smál:

„Už bude jak ten mech,

má sny a dumy na čele,

na tváři, na retech.”

Ten mech ho zcela zavedl – –

nuž, k čemu více slov,

z vděčnosti jenom suchý mech

mu kryje spadlý rov...