MED

Slast všecku v květech ukrytou

po polích, nivách, po lese

do úlu včela zanese,

je stravou jí i záštitou.

Tak divnou látkou je ten med:

to tisíc ztuhlých krůpějí

a dechů, jež se rozchvějí

a už už mizí v širý svět.

Pel vyvane i vůně snáz,

než květ, jenž sám je míjivý;

hmyz neúmorně slídivý

přec uchvátí je ještě včas

a z prchavého vyrobí

tvar zjevnou stálost mající,

tvar zlatý, sluncem jiskřící

a tkaný v umné ozdoby.

Tak, srdce, včelou hromadíš

po dlouhý život plachý sen,

dech blaha, dřív než rozptýlen,

kmit slzy, dřív než skane níž.

A z prchavých těch kořistí

tkáš duši v chvíli vezdejší,

to světlo stále jasnější,

čím víc tu v tmách jsme nejisti.