MEDAILONY VĚČNEM RAŽENÉ

Medailony z nejdražších kovů

jednou jen za věky razí si Věčnost.

Hlavy to národem nejvíce milované,

nepřátely nejvíce obávané,

nejušlechtilejší to hlavy,

knížata srdce, rekové rozumu

z krve národa, z jeho lásky a vůle,

k jedinečným když dorostli činům.

Brzy je spočteš, jak ti vrůstali v srdce,

vracejíce se s matčiných rtů, z chůviných pověstí.

Pouze největší z největších

na legendární ti vyrůstat mohli reky.

Jimi celý národ zahovořil k lidstvu,

když hrdinnou výpravou za člověkem

hledali jej a probojovali se k Bohu.

Vizte: ten prvý v slunečné záři

s praporem přijíždí,

mírumilovné první křesťanské kníže,

pokorný Václav, na bílé, rozložité brůně,

světec žitím, rozvážný vládce.

Hle, kterak klusá obhlížeje pokojné kraje,

kouřící se po dešti žírná pole,

za mír a úrodu prosí a národu žehná,

bratrsky splynuv i s nejbídnějšími z bídných.

Druhého však již slyšte: Modlitbu silné vůle

z plamenů šlehajících pobožně zpívat.

Husova to neohrožená píseň

nadlidské mravní síly.

Vítězstvím tragickým pěti věkům dal odvahu

veliké dějinné chvíle:

za mravnost hlásanou třeba i život svůj složit.

Národ pohoršený Římem v něm umučili.

Ale kacíř nejsvětější, jenž kdy pozýval mravnost

proti lžem, proradám, vraždění církve i trůnu

postavou svojí nás převedl přes hanby času

až k triumfu dneška.

A pak třetího vizte, jako do balvanu vtesaného,

železného bojovníka božích pravd,

mstitele celého národa v Husovi umučeného,

ocelovou vůli spravedlivé odplaty, vojevůdce Žižku.

Za víru utiskovanou, práva ničená,

zašlapanou svobodu, harcovat vizte reka-slepce

vnitřní svou prozřetelností vidomou

kolem rozvalených hnízd, kamenných trosek,

zpupné víry nesnášelivých násilníků.

A čtvrtý... Ale ten čtvrtý byl jen Echem z dálky

porobeného národa cynickým císařem a krutým Římem.

Nářek to byl exulanta hledajícího domov,

národ když umlčen a ve vyhnanství rozptýlen,

okraden královskými milci o vše, o zboží, statky.

Komenský to, Echo zničeného národa,

český Ahasver bloudící, u cizích krbů žebrající,

přátele úmorně shledávající,

nad bezvládnou hanbou, agonií klesajícího rodu.

Není již léků pro tolik zneuctění a bídy.

Komenský to, jenž stárne, ale věří stále

v odplatu Boha spravedlivého,

jenž vládu odňal národu uspanému,

aby ji vrátil jednou procitnuvšímu,

až nadejde doba.

Medailon pátý bude jen tvůj, Masaryku,

doba ta nadešla, z rukou buditelů ji vzals,

nad buditele však vyrost, že představitelem

jsi obnovené, svrchované moci,

Evropane, světový duchu, jenž k věčnu až pohlížíš.

Neboť z každého předchůdce legendárně velkého

podědils něco vznešených znaků ušlechtilé krve.

Jenom tak státi jsi moh’ v čele nesmrtelného tažení.

Rysy ty slavné předurčily tvou vůli,

vrostly v tvou vytrvalou neohroženou postavu.

K největšímu tě vedly činu:

vydobýt národu zlaté rouno – vládu svých vlastních věcí.

Rozvážným bratrstvím zušlechtěného křesťanství

odvahu pravdy měls, jež neleká se smrti.

Vnitřní svou vidomou prozřetelností

mstitelem stal jsi se spravedlivé odplaty.

Vyhnanec stále bdělý, přesvědčen, poslední hodina

ku štěstí národa že tenkrát udeřila.

Čas že je účtovat, osud kdy vrátí,

oč násilníci okradli národ, aliancemi, mocí,

podlými sňatky neudržitelnou množíce říši.

Tys ji rozbil. Ty, první, novověký velký,

abys národu jeho dal podíl. Ty první trpělivě stavíš,

stavitel nesmrtelný, skutečnou, naši již říši,

s miliony mozků, s miliony oddaných rukou.

Jiní ať líčí tě jako obdivovaného dneškem.

Já v tobě však vidím odhmotněného posla božího.

Básníkův zrak vidí dále do časů nepostihlých,

Věčnost kde medailon kovový modeluje.

Vidí tě básník stranou stojící,

jemuž bylo by potupou, zdáti se jen lichotným dvořanem,

aneb chyby nacházejícím duchaplným popíračem,

básník, jehož omilostněnou svobodou jasnovidný je okamžik.

Vidí tě, s koně jak stařec, otecky seskakuješ

mezi pracovníky, budující znovudobytou říši,

mezi své Čechy, Moravany, Slezany a Slováky,

zvláště mezi ty poslední, ztracené bratry a zase nalezené,

mezi mládež, jejíž zdraví duše a těla jsi připravoval,

dárce štědrý, tvůrce blaha a těšitel,

tak, jak po dlouhých hrdinných cestách

s oddanými ti rekovnými vojsky

odloučen od svých nejdražších vtěloval jsi se

v touhu a lásku.

Vidí též za tvou legendární postavou

prací dobývané bohatství

příští říše, kterou Bůh neopustí,

pro její lásku k lidstvu a ke všemu

co žije a žíti musí,

pro dobro a velikost všelidského sbratření.