MĚDIRYT.

Nad věží měsíc zamodralý visí.

Svítilna žlutou v pokoj line zář –

Tesklivá půlnoc věci z dávna křísí.

Má krev a nervy z obrazu ta tvář...

Strom odraný větvemi v okno klepe,

zní v krbu vichru ston, hlas hodin zkomírá,

a krásce na káře kol’ retů úsměv hrá,

však plamen zhrdavý se v očích třepe...

Zkad zbloudil sem ten starý obraz siný,

krvavé memento a Revoluce třas?

Tvář ústa otvírá, však v hrdle vázne hlas:

v tmě pozadí nůž svítí guillotiny!