MEDITACE LETNÍ.

Je velká, svatá chvíle zrání,

kdy v sílu zvolna houstne vděk,

kdy slunce, bůh, se k zemi sklání,

jí žárný vtiská polibek.

Květ dokonal a opadává,

pod listu skrytem bují plod,

na kosu čeká velká tráva,

vysychá močál kolem vod.

Vstup zvolna v duše svojí nitro

a srdci na dno pohledni;

teď minulo juž snů tvých jitro,

čas valně kráčí k poledni.

Teď čin v tvé duše nezraje-li

a zpěv když nemá ozvěny

a srdce lásky, život celý

je provždy, provždy ztracený.