MEDITACE LETNÍHO JITRA.

Je letní jitro, svěží, usměvavé,

jež nelže, nerozteskní, neomámí.

Krůpěje rosy svítí dosud v trávě,

a lehké mlhy leží nad horami.

Kol sebe zřím jen luka, pole, zemi,

jež jako touha k horám v dáli běží.

Mám radost z čehosi; tak lehce je mi,

tak vesel jsem a zdráv a svěží.

A všechno kolem letním jitrem voní,

ornice, pole, cesta, lesy, hlína –

jak tenkráte... To bylo dávno, loni –

již nikdo na to nevzpomíná.

A slunce vychází a touha schvátí,

když obláčky zřím bílé kamsi plouti,

tak do dálky, jíž slunce leskem zlatí,

se rozběhnouti...