MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (I.)

Být kusem přírody a jí se rovným cítit,

a v život pustit se, jen hříčkou náhody,

za cílem jediným se celou vůlí řítit,

být kusem přírody;

se silou živelnou hvozd starých bludů mýtit

a hněvem burácet jak něhou lahody,

a nové zápasy ve cizích ňadrech nítit;

kdes urvat pochodeň a do temnot s ní svítit,

a jako Petrarca, pln ducha svobody,

sáh’ vlasti do kšticí, tak umění se chytit,

chtít tvořit, pracovat na díle obrody,

jež věčná v člověku, jen všednosti se štítit,

být kusem přírody;