MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (II.)

Jak Goethe s Boecklinem žít k titanskému stáří

a cítit ze všeho jen radost, dát ji všem,

jak starý Tizian genia v svatozáři,

jak Goethe s Boecklinem;

než oči zavře smrt a slední atom zmaří,

žít kráse, její rys vždy nésti v oku svém,

stát nad vším vysoko, co zmítá, rve se, sváří;

sen za skutečnost mít a život projít snem,

jej vypříst pohádkou, v smích pokrytci a lháři

se, věčný efeb, smát, noc vítat stejně s dnem

a všecko chápati a zhrdat vavřínem,

jen v práci vidět jej, která se denně daří,

jak Goethe s Boecklinem;