MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (III.)

Nechť přijde kdokoli a třeba kámen hodí,

a buďsi rána to, jež v skutku zabolí,

sám sobě pilotem a sám být pevnou lodí,

nechť přijde kdokoli!

Mít orla perutě a oko sokolí,

a víru, do hnizd jich že Bůh vše ptáky vodí,

a jenom přírodě choditi do školy!

Jest ztracen pro vždycky, kdo jednou povolí.

I život naposled svou masku zloby shodí.

Nač tiché štěstí své si ničit v nevoli?

Jen vždycky letět výš! ať jen se v prachu brodí,

nechť přijde kdokoli;