MEDITACE PŘED NOCÍ.

A obilí lenivě praská a šumí,

stroj lenivě zpívá, bzučí,

Kraj lenivě stmívá se, teskně, jak umí,

pod světly řeka hučí...

Pod světýlky drobnými Evropa hasne,

jež v bezvětří slábnou a čmoudí...

Kdys vyplula za rána v pohodě krásné,

teď bloudí a bloudí a bloudí...

Kdo živý, ten usnul a proto ty smutky,

ta veliká před zmatky ticha...

A něco jak bolehlav jistý a prudký

z těch opilých nocí dýchá...

Ne, není však ticho tak, jak se zdálo,

teď z hrobů cos mrtví děli:

Vám nahoře líp než nám se spalo...

A přece jste žíti chtěli...

A mrtví se trapně usmívali

pod rozdrolenými věnci:

Co z života vašeho vyzískali

ti věčně kosící ženci?