MEDITACE PŘI VÍNĚ

Dny fádní jdou jak přípřež dokola,

stroj automatu mlátí v poli prázdném.

Čeho se srdce, čeho dovolá,

klesá-li po propasti svahu srázném?

A sníš a vidíš kroužit sokola.

To budí touhu v tempu vzletět rázném.

Zda podlehne duch aneb odolá?

A proč se na to ptát? Dialog s bláznem.

Ctihodní dnové! Vím, lze připíjet

a odpouštět... Má víno rudý květ!

Bůh ochraň dosud nerozkvetlé ruže.

Hle, ruka pevně pohár uchopí,

ač neví, zda to žalost utopí,

či zda se přec jen radost zrodit může?