MEDITACE V JESENI.

Co nyní v listů skrýši plane

plod uzrálý, v tvém nitru hlas

jak přísný soudce náhle vstane

a volá: Účty klást je čas!

Co v ňader klínu tobě zrálo,

teď světu předlož na odiv,

co vřelo, chvělo se tam, plálo,

co myslil jsi, čím byl jsi živ;

čím vzbouzel jsi a poutal duchy,

ať vítěz či rob v zápase,

ať kolem tebe svět byl hluchý,

ať tleskal tobě v souhlase;

to jedno, když to práce byla,

ať skotu svízel v šeru brázd,

ať slavíkova píseň milá,

jež nepočítá na účast:

To jedno, jen když tvář tvá v potu,

pak sladká ti buď záře hvězd,

máš právo teprv ku životu,

jenž jako práce svatý jest!