MEDITACE V PARNÉM DNI.

Šly rovinou horoucí bolesti

a nechaly stopy na obilí.

A nějaké nečestné pověsti

nám, zdá se, navždy ublížily...

Jsme vyssáti horkem zprahlých trav

a žloutnoucích hájů agonií.

Kam nemáme položit smutek hlav

úzkostí před uštknutím zmijí...

Na chatrčích mech se žlutě směje

a děravé střechy k oblakům

zdvíhají protest beznaděje

ze shnilých trámů proti zlům...

Na pastvinách střípky hluchou hrou,

skla míle cesty v kopcích hoří...

Sosny se ani nepohnou

v průhledném, modrém nebes moři.

A parný je, bez vanu jasný den,

je bez stínu les, jsou bez chladu studny...

Jsou úsměvy milenek přešlý sen...

Jsou včerejší pravdy žvást marný a nudný...