MEDITACE ZIMNÍ.

Nechť všecko se ztrácí,

květy i ptáci

za svojí prací,

příroda věčná spěje vždy v dál,

co v jara smíchu

a v léta pychu,

to nyní v tichu

děje se v hrudi hvozdů a skal.

Dřív život skvělý,

tichý teď ztmělý,

rozdíl to celý,

život však jeden bez konce vře;

ten kdo se rodí,

ten kdo zde chodí,

ten za nímž hodí

poslední hrst ve zoufalé hře:

Všickni ti spolu

v plesu i bolu

na jednom stvolu

květy jsou, které sfoukne jen čas,

zde jen se mihli,

slunce svit stihli

a pak se zdvihli

v hvězdnou říš, v mlhy, v azur a jas!

Ať vše se ztrácí,

květy i ptáci,

ty za svou prací

dále spěj klidně, vteřiny host,

na věčna hávu

při jednom stavu

vesmíra slávu

spolu tkáš nevěda – měj na tom dost!