Meditace.

Co člověk jest, ó Pane můj,

že ruka Tvá se k němu kloní,

že v hloubi duše tajemný

mu hlas Tvůj často zvoní?

Co člověk jest, jímž vášní bouř

jak vichr suchým listem zmítá,

a v těle jeho hniloba

je od mladosti skryta?

Co Ty Jsi, Pane, v moci své

kdy bleskem šleháš mraky černé

a okem svatým nahlédáš

v prostory přenesměrné?

Ó vztáhni prst svůj přemocný,

on ducha mého k Tobě zdvihne –

jak železo ku střelce teď

má bytost k Tobě tíhne!