MEDITACE.

A láska lásku časem nepochopí.

Bolestí krutou vteřina se temní.

Zda vyjasní se? Louky, zdá se, vadnou...

Tma hrubých stínů osvětlením zjemní...

Žluť hájů plane... Pták se koupá v ní.

Je podzim krásný. Slunce plane kmeny.

Jdem do své meditace zabráni

v kraj životem i smrtí okouzlený...

Lze leccos nechápat... Háj zvadnul již,

však pták chce teprv zpívat... Slunce zašlo,

a my chcem někam přes hory a řeky,

my skrytě jdem, sta zvědavců nás našlo...

Mhy teplé modrý rozvěšují flór...

Jak listy žluté pod nohama chřestí...

Lze leccos nechápat,... žal srdcí věřících

a srdcí ubitých zoufalé štěstí,...

i to, že mroucí Duše milovat

by teprv chtěla... Přissát se a vtělit

do atomů, jež hoří světlem dnů

a jimiž krok a úsměv žití přelít...