Meditace.

Nač postavil’s nás v národů šik, Bože?

Ne za šašky přec nebo za posluhy!

Proč tedy stále tento žernov tuhý,

chléb okoralý, slzou vlhké lože?

Proč v hrudi vlastních bratrů steré nože?

Proč ve snách pouze nové slávy duhy?

Proč v myšlénkách jen k novým činům vzpruhy,

když jiným při všem jsme jen za rohože?

Proč jiskry ducha dal’s do české lebky?

Proč sílu, křepkost vložil’s v svaly naše,

když poroba nám stojí u kolébky?

Zda nebylo by lépe pro nás, býti

jen tupým davem, jenž v jhu schýlen plaše

se ohlíží, rád, když jen může žíti!?