Meditace

Chtěla bych klečíc v kostele

slyšet, jak pějí andělé,

a na varhany slyšet hrát –

zvuk jako světlo k zemi svát.

Chtěla bych slyšet ticho znít

na strunách sloupů stříbrných

a skloněna pod nebes krov

pět Hospodinu beze slov.

Chtěla bych slyšet slova znít,

jichž ústům nelze vyslovit,

aby se tělo Slovem stalo

a u Boha zas přebývalo.

Čím to, že v mládí dnech

musy či andělé

mé duši blízko byli,

že nejen v snech,

však v živém světle dne

mne často navštívili?

To ještě neztuhl

tvar tělesnosti mé,

do něhož duch Tvůj skanul,

obalem průsvitným,

vášněmi nezkalen,

Tvůj oheň svítil v něm a planul.

Mé dny se stmívají

a věčnost jde mi blíž.

Zda jejím větrem výš mé světlo vzplane?

Můj strom má tvrdý peň a srdce pod korou.

Až blesk Tvůj zlomí jej,

pak zahoří, Ó Pane!