Meditace.

Ten obraz nyní duše moje sní,

– on tíhou svojí do ní zarývá se –!

Je léto – noc je – chvíle půlnoční.

Zem’ leží ticha v tmavé svojí kráse.

Obrysy temné vidět nyní jen.

Co netopýr tu přelet’ lehce, tiše.

– Ten ještě jímá duši moji sen:

Ty slyšíš, kterak zvolna země dýše.

A všechno skryto v městech vzdálených.

Ti jedni spí, ti druzí v krčmách pijí.

A frivolní zní do ulice smích...

Eh, celkem jedno. Všichni dobře žijí.

Zem’ dýchá zvolna... Všechno temné je.

A zoufalec se na vše rozpomene!

Hle, lehl sobě znaven v koleje.

A vlak se blíží, – oči rozpálené!